Historická a technická data Sa vz.58

Podrobný technický přehled zbraně Sa vz.58

Historie výroby 

Porovnání útočných pušek Sa 58 a Ak 47

Poznatky z provozu zbraně

Pokusy o modernizaci

1. Historie výroby

Československo bylo v rámci Varšavské smlouvy jedinou zemí, která měla zavedeny ruční palné zbraně převážně vlastní konstrukce, nikoliv licenčně vyráběné sovětské vzory. Také samopal vzor 58 je zbraní plně domácího původu. Konstruktérem samopalu vzor 58 byl Jiří Čermák a na vývoji se podílel také Ing. Bohuslav Novotný. Vývoj zbraně započal v roce 1956 ve Výzkumném a vývojovém ústavu závodů všeobecného strojírenství v Brně (později Konstrukta Brno). Výroba samopalů vzor 58 byla započata na přelomu let 1958-59 v závodě Přesné strojírenství (dnešní Česká zbrojovka) v Uherském Brodě a trvala až do roku 1988 (dle jiných pramenů do roku 1984). V tomto období bylo vyrobeno téměř 900 000 (jiné prameny uvádějí 919 650) kusů ve všech variantách.

Zásobníky se v Uherském Brodě nevyráběly, vyráběly se ve zbrojovce Vsetín - Jablůnka, byť na nich nikde nenajdete přidělený kód "jpw", s nímž se lze setkat např. na zaváděcím článku pásů pro kulomety vz. 52 a 52/57. Ověřovací série Sa 58 sestávala z 200 kusů, jejichž čísla ležela v rozsahu 10 001 x - 10 200 x. Pro zajímavost pod článkem přikládám pár fotografií jediného exempláře, který jsem  viděl. Je v depozitáři vojenského historického ústavu, dodatečně upraven na školní provedení. První výrobní série měla čísla v rozsahu od K 50 001 do K 80 000, následovalo písmeno J s rozsahem J 10 001-J 40 000. U toho kusu z ověřovací série je mj. zajímavé přední poutko, s nímž jsem se jinak nesetkal.

V současnosti je zaveden ve všech verzích v české a slovenské armádě, verze se sklopnou opěrou, samopal vz. 58 V je zavedena ve výzbroji Policie ČR a slovenské policie. Neznámým počtem samopalů vz. 58P a vz. 58V jsou vyzbrojeny některé speciální jednotky indické armády Para Comandos, nezanedbatelný počet samopalů vzor 58 se objevil v současné době v Afghanistánu. Samopal vzor 58 je lehká samočinná ruční zbraň. K činnosti závěru je využitu části tlaků plynů vzniklých hořením prachové náplně náboje, které jsou plynovým kanálkem přivedeny do plynové komůrky před píst uložený nad hlavní. Závěr je přímoběžný a je uzamykán pomocí kyvné závory nesené závorníkem. Hlaveň je zalisována do pouzdra závěru, v němž je zajištěná ve spodní části pojistným čepem. Vývrt hlavně je pravotočivý, čtyřdrážkový se stopáním 240 mm a  je chromován vrstvou tvrdého chromu o síle 40 - 100 mikronů. V první třetině hlavně je uchycen plynový násadec, na ústí hlavně je našroubováno chránítko ústí. Pouzdro závěru je vyfrézováno z odlitku, což činí samopal vzor 58 mnohem výrobně dražší něž např. ruský AK-47, který byl lisován z ocelového plechu. Tento nedostatek byl později odstraněn u verzí označených AKM. Pojistka, která plní zároveň funkci přepínače režimu střelby má tři polohy: 0 - zajištěno, 1 - střelba jednotlivými ranami, 30 - střelba dávkou. Zbraň je vybavena záchytem závěru, který se nachází v pravé spodní části pouzdra závěru vedle vyhazovače nábojnic a je vybaven stiskátkem s pružinou. Zachycovací ozub po vystřelení posledního náboje zachytí závěr v zadní poloze. Křivkové hledí je stavitelné v rozsahu 100 - 800 metrů po 100 metrech. Pro střelbu v noci a na skupinové cíle je na klapce hledí ryska "U" označována také jako „univerzální“odpovídající střelbě metnou dálkou, což je dálka, kdy po celou dráhu letu střela nepřevýší výšku cíle vysokého 1,5 m a tudíž bude střílející cíl zasahovat na celé této dráze. Metná dálka je asi 330 m a závisí také na typu náboje. Povrchová úprava samopalu byla prováděna fosfátováním s následným nátěrem vypalovacím lakem s následným vypálením. Pažba, pistolová pažbička a předpažbí byly u prvních sérií vyráběny z bukového dřeva, později z dřevěné lisované masy.

Samopal vzor 58 byl do výzbroje ČSLA zaveden v těchto verzích :

Sa vz. 58 P – samopal s pevnou dřevěnou pažbou (pevné pažby současné produkce naleznete zde)
Sa vz. 58 V – samopal se sklopnou kovovou ramenní opěrou (sklopnou originální pažbu v novém PU laku naleznete zde)
Sa vz. 58 Pi – samopal s pevnou dřevěnou pažbou a lištou na levé straně pouzdra závěru zbraně sloužící pro nasunutí zaměřovacího infradalekohledu NSP-2, součástí jeho příslušenství je i sklopná dvojnožka, upevňující se při střelbě s infradalekohledem místo bodáku zespodu ústí hlavně a kuželovitý tlumič ohně místo chránítka závitu ústí hlavně. V současnosti se v AČR místo zastaralého infrazaměřovače NSP-2 používá moderní noční zaměřovač MEO 50 S s 3,2 x zvětšením vyráběný firmou Meopta Přerov.

Zakřivený, dvouřadý zásobník je vyroben z hliníkové slitiny a má kapacitu 30 nábojů. bodák samopalu vzor 58 je nožový s půlkulatými žlábky po obou stranách se souměrným hrotem, střenky jílce byly u prvních sérií vyráběny z bukového dřeva, později z dřevěné lisované masy. Bodák je nasazen na kolejničce pod nosičem mušky.Původní základní příslušenství samopalu vzor 58 tvoří čtyři zásobníky, sumka na zásobníky z hlazené kůže (původní sumka byla vyrobena z kombinace plátna a kůže), bodák vzor 58, pochva bodáku z hlazené kůže, jednotný popruh, plátěný pytlík na čistící a montážní nářadí, dvojdílný vytěrák, koudelníček, olejnička, chránítko ústí, cvičný nástavec, montážní trn, žíněný kartáček. Jako speciální příslušenství k samopalu byla v roce 1960 zavedena svítící mířidla, tvořená nástavcem hledí a mušky. Mířidla se přenášela v ochranném ocelovém pouzdru, které chránilo mířidla před poškozením a zároveň snižovalo negativní účinky radioaktivního záření svítící látky. Pro výsadkové jednotky bylo k samopalu vzor 58 V zavedeno několik typů plátěných výsadkových pouzder.

Střelivo pro samopal vz. 58:
Pro střelbu a pro výcvik střelby se zbraní se používá náboj ráže 7.62 vz. 43, který je podle potřeb vyveden v těchto úpravách:
1) náboj s normální střelou - 7,62 mm náboj vz. 43 ( 7,62-43 ) - pužívá se k ničení živé síly nepřítele
2) náboj svítící (7,62-Sv 43 hrot střely označen zeleně )
3) náboj průbojný zápalný (7,62-PZ 43 hrot střely označen červeným a černým proužkem )
4) náboj zápalný (7,62-Z 43 hrot označen čeveně )
5) náboj zaměřovací (7,62-Zm 43 hrot střely označen zeleným a bílým páskem )
6) náboj školní ( 7,62-Šk43 ) - používá se při nácviku nabíjení, spouštění a kontroly činnosti zásobníků, závěru a spušťadla. Na těle nábojnice jsou tři drážky a na krčku stopy po škrtícím zařízení.
7) náboj cvičný ( 7,62-Cv43 ) - používá se k výcviku a k značkování palby při cvičeních. Nábojnice má prodloužený na konci uzavřený krček.
8) náboj redukovaný ( 7,62-Rd43 ) - použití při střelbě na menší vzdálenost. Maximální dostřel s tímto nábojem je asi 1100 m. Zranění způsobuje až na dálku největšího dostřelu. Hrot střely je označen bíle.

2. Porovnání útočných pušek Sa vz. 58 s AK 47

Jak již bylo uvedeno, hlavním konkurentem v rámci zemí Varšavské smlouvy byla pro útočnou pušku Sa vz. 58 sovětská útočná puška AK 47. Co tyto dvě zbraně spojuje a zároveň rozděluje?

Hlavní odlišnosti Sa vz. 58 od AK 47 spočívají v systému uzamčení závěru, kdy AK 47 používá rotační závorník, zatímco Sa vz. 58 nesenou závoru, která se zamyká do pouzdra závěru. Další odlišností je bicí mechanismus, zatímco AK 47 má bicí kladívko, Sa vz. 58 disponuje přímoběžným úderníkem. Pouzdra závěru jsou u obou zbraní výkovky dokončené třískovým obráběním. I když u AK 47 nemusí být toto tvrzení úplně pravdou, protože první série AK 47 měla pouzdro závěru vyrobené z plechových výlisků. Po nepříliš úspěšném zvládnutí uvedené technologie bylo od plechových pouzder závěru upuštěno ve prospěch dvou provedení pouzdra závěru vyrobených z výkovku. Návrat k plechovému pouzdru závěru nastal až u modernizovaného provedení AKM z konce šedesátých let. Důvodem byla hlavně ekonomičnost a technologičnost výroby. Zaměnitelné nejsou ani zásobníky. Zatímco Sa vz. 58 používá lehký zásobník z hliníkových slitin, u AK 47 jde o poctivý kus plechu.

Z uvedeného vyplývá, že zbraně jsou příbuzné základním tvarem, zaměnitelná je pouze munice. Technické parametry jsou porovnány v následující tabulce.

Tabulka č. 1 Srovnání technických parametrů Sa vz. 58 a AK 47 (Pramen: vlastní)

Útočná puška AK 47 je, jak vyplývá z výše uvedené tabulky, srovnatelná s českou zbraní, počet vyrobených kusů jen na území bývalého SSSR však mnohonásobně převyšuje produkci Sa vz. 58, a to i bez započítání produkce jiných licenčních výrobců po celém světě. Produkce SSSR je odhadována na 75 milionů kusů.

3. Poznatky z provozu zbraně

Útočná puška (označovaná jako samopal vzor 58) vykazovala po celou dobu svého provozu u ozbrojených sborů bývalé Československé socialistické republiky a pozdějších nástupnických států nadstandardní spolehlivost a odolnost, přesto se jako každý technický výrobek neobešla bez některých slabých míst, která na základě vlastních zkušeností rozeberu v následujících řádcích.

Při praktickém provozu zbraně u vojenských útvarů se vyskytují následující opakující se nedostatky a poruchy:

1. Velmi proměnlivá kvalita povrchové ochrany (černé lakování). Z některých sérií (zvláště po opravě) doslova odpadávala;

2. Předpažbí a nadpažbí vyrobené z dřevotřísky napuštěné fenol-formaldehydovou pryskyřicí je relativně křehké a docházelo k jeho praskání nebo prolomení;

3. Šroub, který spojuje sklopnou ramenní opěrku s pouzdrem závěru, se často povoluje a musí být pravidelně kontrolován a dotahován;

4. Plechový kryt vratného ústrojí se zejména při neodborné manipulaci deformuje v oblasti výstupků, kterými je připevněn v pouzdře závěru. Součástka potom není pevně spojena s pouzdrem závěru;

5. Při nedostatečné údržbě dochází k ucpání plynového kanálku spojujícího plynový násadec s vnitřním prostorem hlavně karbonovými úsadami nebo nepovoleným abrazivem, které vojáci používají k čištění;

6. Vyústění zásobníků je křehké a dochází k jeho ulamování nebo deformacím;

7. Bodáky vz. 58 jsou velmi křehké a málo odolné k neodbornému zacházení. Často u nich dochází k praskání a ulamování střenek.

Všechny výše uvedené závady jsou opravitelné na stupni útvar prostřednictvím soupravy náhradních dílů 1 : 100. Velmi opotřebené nebo havarované zbraně jsou odesílány k obměně do zásobovacích středisek. K haváriím zbraní dochází většinou souběhem nedostatečné údržby zbraně a neodborným zacházením.

4. Pokusy o modernizaci

    Poslední zbraň byla Českou zbrojovkou dodána v roce 1984. U některých útočných pušek proto dochází vlivem stárnutí materiálu také k závadám, které se dříve nevyskytovaly anebo jen zcela výjimečně. Jedná se například o praskání úderníků, pružin, závor. Dalším problémem jsou havárie zbraní vlivem používání v prašném prostředí zejména u zahraničních úkolových uskupení, souběhem s ne vždy dokonalou údržbou. Pak dochází k haváriím zbraní i roztržení pouzdra závěru.

    Na počátku nového tisíciletí bylo zcela zřejmé, že zbraň v původním provedení přes mnohé zastánce nemůže svými takticko-technickými možnostmi konkurovat moderním konstrukcím vybaveným optickými a optoelektronickými systémy, taktickými doplňky a dalším příslušenstvím. Z uvedeného důvodu bylo podniknuto několik pokusů o technický upgrade zbraně.

 Ještě v 60. letech byly vyvinuty verze na náboje 7,62 x 51 NATO a 5,56 x 45 NATO a také podvěsný granátomet ráže 26,5 mm, ale nic z toho se nedostalo do sériové výroby. Samopaly vzor 58 tak sloužily až do roku 2002 bez jakýchkoliv následných modifikací. Parametry zbraně vyhovují i soudobým podmínkám. S účinností, ovladatelností, funkční spolehlivostí, životností a v zásadě ani s přesností střelby nejsou zásadní problémy. Účinná palba se vede jednotlivými ranami do vzdálenosti 600 metrů (výjimečně na skupinové cíle do 800 metrů) a krátkými dávkami do 400 metrů. Pokud z hlediska moderních požadavků na útočnou pušku něco zásadního chybí, pak je to možnost montáže granátometu a různých typů novodobých typů mířidel, například kolimátorových a laserových zaměřovačů.
V posledních letech se a modernizaci samopalu vzor 58 pokusil Vojenský technický ústav výzbroje a munice ve Slavičíně, kde bylo vyrobeno i několik funkčních vzorků. Jedním z návrhů je samopal vzor 58 s podvěsným granátometem. Zbraň je v původní ráži, i když by se dala upravit i na náboj 5,56x45 mm, a byla opatřena univerzální rampou pro instalaci různých druhů mířidel. K základnímu vybavení patří dioptrická hledí v otočném bubínku (pro čtyři vzdálenosti střelby) na rampě a upravená muška, která už není součástí úsťového nástavce, ale přemístila se na plynový nástavec. Rampa je upevněna dvěma vysunovacími kolíky.
K podstatným změnám ve vnitřním uspořádání mechanismu nedošlo, zbraň však má několik nových a dobře promyšlených prvků. Například sklopná ramenní opěrka nového tvaru a provedení se ve vyklopeném stavu přemístila do osy zbraně, takže při střelbě nevzniká dodatečný moment. Pro atraktivnější vzhled byl použit černý lak a pistolová rukojeť z černého plastu. Hlaveň ráže 7,62 mm má nový úsťový nástavec - tlumič výšlehu, páčka voliče režimu palby kombinovaná s pojistkou je oboustranná.
"Při úvahách o instalaci podvěsného granátometu jsme měli k dispozici několik zahraničních typů," říká Ing. Jaromír Polášek z VTÚVM Slavičín. "Nakonec se nám nejlépe jevil jednoranový americký 40mm granátomet M203, používaný nejčastěji pro pušku M16 A2. K samopalu musela připevněna ještě zvláštní mířidla pro granátomet a kvůli tomu jsme doladili nadpažbí. Při střelbě náhradními granáty jsme dosahovali přesnosti vcelku odpovídající zvyklostem. Na samopal jsme rovněž namontovali delší 420mm hlaveň, aby ústí hlavně s nástavcem nepatrně přesahovalo před ústí granátometu. Ten působí i jako závaží, takže při střelbě dávkou se samopal chová klidněji než bez granátometu."

  Vstupem modelu VZ 2058 Expert firmy Gunexpert s.r.o., na trh v roce 2010 se naplnila ucelená modernizace zbraně, která je v této podobě plně konkurenceschopná s moderními útočnými puškami.

Samopal vzor 58 z první ověřovací série - zřejmě jediný dochovaný exemplář:

rakeŤák